Inovativní třídy vznikly jako alternativa k tradiční pedagogice. Vzdělávání se opírá o základní principy montessori pedagogiky a waldorfské pedagogiky.
Výuka se orientuje na podporu individuálního vývoje dítěte v souladu s obecnými zákonitostmi tělesného, duševního a duchovního vývoje. Dítě vidíme jako všestranně a harmonicky rozvinutou osobnost. Díky inovativní přístupu pěstujeme v dětech zdravé sebevědomí. Ve výuce se nesoustředíme na jednostrannou podporu soutěživosti, ale podporujeme a rozvíjíme spolupráci, kultivujeme tvořivost dětí, probouzíme v nich touhu po poznání a podněcujeme je ke soustavnému rozvíjení vlastních schopností a dovedností. Je tak zajištěno, že každý se v takové škole učí rád.
Součástí vzdělávání je slovní hodnocení. Vycházíme z přesvědčení, že každý výkon žáka je projevem celé jeho bytosti a nelze ho redukovat na pouhé číslo. Hodnocení je vztahováno ke schopnostem dítěte a mnohem méně ke schopnostem ostatních dětí. Při hodnocení se za stejně významné považují intelektuální, umělecké i řemeslné a sociální dovednosti. To podporuje sebevědomí a chuť do učení.
Chování učitele k dítěti je vždy plné respektu k jeho individualitě jako k hotovému člověku. Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti..
Potřeba učit se, porozumět okolí a vyznat se v souvislostech je v nás zakódováno přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít vnímavé fáze každého dítěte.
používá se také označení volná nebo svobodná práce, protože dítě si může zvolit:
co = jaký materiál si vybere, jakou oblast, na čem bude pracovat a o čem chce získat další informace
kde = vybírá si místo, kde bude ve třídě pracovat
kdy = dítě nepracuje na povel či podle zvonění, každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu
s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině
Učitel dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru činností, ale současně preferuje a pomáhá vybírat činnost pro dítě, které se nedokáže samo rozhodnout. Učitel podporuje a pomáhá dětem, které pomoc potřebují. Snaží se postupně doprovodit dítě do stádia vlastní odpovědnosti.
Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků. Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě vždy samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu - vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení.
Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje. S pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se dítě nestalo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá; nedělat práci pro uspokojování představ dospělého, pro pochvalu nebo známky. Pochvala je využívána zejména u nových a nejistých dětí k navození pocitu bezpečí a jistoty.
S přechodem na 2. stupeň se čím dál zřetelněji ukazují změny, které se odehrávají v jednotlivých dětech, ale i ve třídě jako celku. Žáci se pomalu stávají nekompromisními soudci svého okolí i učitelů, začínají rebelovat proti všemu možnému, vedou diskuse s učiteli, rodiči, se světem dospělých. Hledají své místo ve světě. Na myšlenkové úrovni se objevuje schopnost hledat souvislosti mezi příčinou a následkem. Měni se tak principy výuky
Výuka naukových předmětů (dějepis, zeměpis, přírodopis, fyzika, chemie) probíhá v dvouhodinovém vyučovacím bloku, ve kterém denně po dobu jednoho měsíce učitel se třídou rozvíjí jedno dané téma. To umožňuje danou látku skutečně do hloubky prožít a vstřebat. Zároveň zde vzniká prostor k obohacení výuky o rozmanité souvislosti napříč vyučovacími předměty. Matematika a český jazyk a literatura se vyučují v klasických vyučovacích hodinách. Předměty výchovného charakteru (tělesná výchova, výtvarná výchova, hudební výchova, pracovní činnosti) se vyučují v dvouhodinovém vyučovacím bloku, který umožňuje propojení témat napříč jednotlivými předměty.
Přírodní zákonitosti a poznatky ze světa lidí a jejich činností si děti ve výuce samy prožijí či vyzkouší. Poznávají tak na vlastní kůži, jak věci ve světě fungují a jak je možné dané jevy smysluplně využít v praktickém životě.
Výhradní používání předtištěných textů a učebnic směřuje k pasivitě a často se vytrácí vztah k učebnici samé. Děti proto nepoužívají hotové učebnice, které nevyhovují dynamickému a mezioborovému pojetí výuky. Vytváří si vlastní sešity a k rozšíření svých poznatků používají encyklopedie, atlasy, odborné články a další literaturu.